A zase ty Vánoce
Ráno panička vstala a s páníkem šli zdobit stromeček. Cukroví bylo napečený a nezapomněli ani na mě. Já mám moc rád perníčky. Jenom jsem to jejich bláznění sledoval z křesla a věděl jsem, že tohle už znám a nic mě nerozhodí. Loni jsem byl vyplašenej, ale dnes už jsem velký kápo.
Stromeček už svítí, panička s páníkem mají huby od ucha k uchu a koukají na něho jakoby byli zhulení. Panička letí dělat na poslední chvíli kopračku. Maso se prej nejí, aby viděli zlatý prasátko. Já ho vidět nemusím, hlavně, že ho bude v misce pořádnej kopec a to mě stačí. Z takovejch volovin už jsem vyrostl, ale páníci mají nějak zamrzlou pubertu nebo co to je. Panička lítá od plotny k televizi, aby jí neutekla náhodou nějaká pohádka. Stejně to vždycky dopadne jako loni, ale když je to baví, to já radši využiju volný čas ke spánku.
Po obědě jsme se šli projít. Bylo to kapánek jiný než loni. Loni aspoň mrzlo, ale letos je to samý bláto, ale mě to nevadí, mám rád obojí. Cestou domů, už se smrákalo a začalo pršet. Zrychlili jsme krok a nejdnou koukám kaluž. Bylo to prostě silnější než já. Šup a byly zádíčka. Nejdřív jsem si myslel, že pojedeme na pohotovost, že má panička zástavu, ale nakonec to bylo fajn. Panička se smála a říkala, že vidí zlatý prasátko a koukala na mě. Teda to vegetariánství dělá divy.....fuj, doufám, že to na mě zkoušet nebudou.
Přišli jsme domů a panička šla balit dárky. Jenom nějak nechápu, proč se s tim tak balí, když je to v cuku letu rozbalený. Ale každýho prostě baví něco jinýho. U balení dárků jsem nemohl paničce chybět. Chtěl jsem jak loni přidat packu k dílu a podávat papír, stuhu a izolepu. A co myslíte, zase špatně. Můj dárek se balil nakonec. Musel jsem kontrolovat, jestli není papír příliš malý a jestli se to tam všechno vejde. A myslíte, že se to tam vešlo? Jasně že nevim, protože jsem se musel jít koukat na pohádky.
Páníci se naparádali a vyvoněli a mě taky, protože bych prej nic nedostal. Ale když vidim, že to panička balí a dává pod stromeček, tak to přece nevyhodí kvůli tomu, že mám od bláta kožíšek. Kdepak, musel jsem se dát do gruntu, protože páník stále opakoval "kožíšek je jako nový". No vždyť říkám, že z těch pohádek už blbne.
Páníček u pohádek stihl udělat salát a já se stihl prospat. Pak panička obalila rybu, společně nazdobili stůl a mohlo se jít jíst. Já jsem se musel spokojit s mojí dekou a večeří až o půl osmé jako vždy. Jsem si myslel, že třeba bude dvakrát, když jsou ty Vánoce. Problém byl v tom, že jsem asi myslel. Panička mě totiž vždy vyvede z omylu.
Když páníci dovečeřeli, mohlo se jít na dárky. Letěl jsem ke stromečku a věděl jsem, který je ten můj. Samozřejmě muselo přijít nucené dokumentování, aby nám známí asi věřili, že jsme taky měli stromeček a dárky.
Po focení jsem si mohl vzít já jako první svůj dárek. Jednou jsem kousnul a vše se to na mě vysypalo. A to já se zase musím pochlubit, co jsem dostal. Byl jsem zase moc hodný, ani nevim jak to dělám, ale asi kouzlo osobnosti. Dostal jsem nový obojek s tagiskou, v balíčku byla i obrovská bůvolí kost, psí klobásky, sušené ouška a plyšový pes béďa, kterej vypadá úplně jako já.
Než páníčci rozbalili vše, co pod stromek dali, a prej Ježíšek, tak jsem stihl zdolat jedno ouško, druhý mě vzali, aby jsem se prej nepos.... sakra jak to říkali, klobásky a půlku kosti. Nakonec jsem večeři nedostal, protože panička prohlásila, že jse přeplácanej až až. No to byla zase jednou hláška. Hlad jsem šel prozměnu zaspat.
Páníci jeli na půlnočí a přijeli pěkně vymrzlí. Já jsem mezi tím hlídal barák a teplotu krbu a samozřejmě i křesílka.
Mery Chrismas :o)
