Dennyho smečka

Tak jedeme na nějaký sraz. Za prvý nevim co to je, a za druhý kde to je. Panička o tom pořád mluví. Prej tam budu mít kupu kamarádů, asi tam jedou taky nebo co. Balí se tažky, vypadá to, že se stěhujeme, tak nevím, uvidím co z toho vyleze. Dostal jsem kšíry do auta, takže super, bude projížďka a to já tuze rád.

Po dlouhý cestě, couvání a vracení se, jsme konečně někam dorazili. Všude jsou takový boudy a jéééééé chodí tam labíci. Tak to je ono!!! Puste mě za nima, já chci vééééééén.

                                                                                                                                         To je kamarádů, to je super. Je to tady moc hezký. Je tady voda, takže když bude hic, budu se aspoň moct schladit. Kamarádi to tady sice jsou, ale jsou to spíše kamarádky. Já jsem ještě žádnou kamarádku neměl, jenom Sárinu a ta je za plotem. Mám je všechny moc rád a paničce se to nelíbí a prej "nesmím". Když já jsem se zamiloval asi do všech. Takže tohle je ten sraz? Mě to přijde, že jsem v ráji. Postupně se seznamuju. Je tady Olli, Jessynka, Molly, Glorie, dvě Báry, Róza, Elly, dvě Sáry, Kettynka, Beruška, Tara, Gába, Anne, Daisy, Ava, Elis, Brita, Andy, Niky, Endy a je tu taky malinká Adélka. Já si je ještě všechny nepamatuju, ale jsou krásný všechny a jak voněj. Snad tu budeme dlouho a já je všechny poznám. Je tady taky pár chlapáků a to Kuzmík, Beník, Sam, malý Ferda, Danny, Charlie, Fady, Endy, Buddy a zlaťák Monty.

Pomalu se začíná stmívat a my jdeme na dřevo. Dřevo je na místě a pro mě to prej je večerníček. Rozloučil jsem se s kamarádama, šel jsem na večeři a pak na kutě. 

Ráno jsme se s paničkou probudili, došli jsme do lesíka na vyprázdění nádržek a pak jsme si to pomalu štrádovali do chatky na snídani. Panička docela spěchala a mluvila o nějaký soutěži, no snad to je "kdo koho chytí".

Se všema jsme se sešli u toho dřeva, jak jsme ho tam večer nanosili, ale je ho podstaně míň, tak nevim co s nim dělají, asi ho okusovali jako já. Takže to divný není, dělají to všichni. Večer asi zase zajdeme, aby měli o zábavu postaráno. 

Soutěžní klání

Všichni tam něco domlouvali, já si chtěl hrát s kámoškama a s kámošema a panička mě pořád nechtěla pustit. Neposlouchal jsem ji, ale neměla si začínat. Šli jsme soutěžit.

Wild Wild West – Zápolení při běžných příhodách, jež přináší každodenně život pravého westmana (westwomanky).

První disciplína Siouxe Revenge - mám hledat paničku v lese. No když mě pustili a panička mě volala, tak jsem samozřejmě věděl kde je, to dá rozum, tak jsem ji přece nemusel hledat že jo, no a tak jsem šel za těma kámoškama, ale to sem prej neměl. :o( Tak když byla ta možnost, že jo. No nic, třeba příště. Šli jsme na druhou disciplínu Bandits Attack. Zase sem měl mazat za paničkou, ale to už se mi neskovávala a já vypálil, si mysleli, že mě zlákaj na párky a jééééééééé míček, sorry ale míčku se nedá odolat, ale donesl jsem ho paničce. Prej už to bylo lepší, ale měl jsem přiběhnout za ní bez toho míčku. Tak kdo to má vědět.!! Wild Water -třetí disciplína byla, že jsme měli nosit kuželky z vody. Panička mě moc pomohla. Rozdělil jsem to podle velikosti, já jednu a panička zbytek, ty čtyři, přece se nesedřu, pak bych musel jít brzo spát a když je tady kupa kámošů, tak to nemůžu celý prochrápat. Tak já jsem bafnul jednu kuželku a zkusil jsem s ní plavat. Říkal jsem si, že na tom snad nemůže nic bejt, když všichni ostatní to umí  a měli pravdu. Bylo to super, panička jásala a já plaval. Na chvilku jsem zapoměl na plnění úkolu, ale nakonec bylo splněno na plnej počet bodů. Poslední, čtvrtá disciplína  Chase Accident bylo to, že jsem si měl sednout do kolečka a panička mě měla vozit. No to uhodly. Tůůůůdle nůůůůůůdle, nejsem žádný malý mimino a přece se nebudu strapňovat před holkama. Panička mě chtěla nalákat na piškoty. Copak, ty jsem zblajznul ale rychle pryč. Tohle se prostě nepovedlo. Panička byla nějaká spocená a hotová, ale já jsem byl fit. Šli jsme si do chatky na chvilku odpočnout, protože to bylo moc náročný pro nás pro oba. V chatce jsem dostal odměnu a panička se šla odměnit někam na oběd. Já jsem si mezitim schrupnul. Šlo se pokračovat.

Scout’s Trail – Kdo hledá, ví, kdo ví, pozná, kdo pozná, porozumí, kdo porozumí, přežije. Anebo naopak. To vše za vyčerpávajícího pochodu divoce čarokrásnou pustinou.

Šli jsme na stezku lesníma cestičkama, mezi peřezy, roští, stromy a panička šla podle červenejch fáborků a pořád někde něco hledala a psala. V předu jsem uviděl holky a tak jsem řekl, že mě tlačí bobek. Chachá panička na to skočila a frrrrrrrrnk už jsem byl v čudu. Tak mě to nebavilo, táhli jsme se jako smrad, jsem šel jenom napřed a udělali jsme si pěknou procházku, aspoň teda já.

Když jsme přišli, tak jsem se šel koupat. Začalo mě to moc bavit. Panička házela klacky do vody a já jsem vůbec nevěděl proč. Když hodila klacek do vody, tak všichni pro něj plavali. Vzali ho a donesli jí ho. Jo táááááákhle ono to je. Ono se ve vodě jenom neplave. Panička ho tam hází proto, aby jsem jí ho donesl. Tak to má říct ahned  nedělat s tím takový tajnosti, že jo. Pak mě pěkně všichni štvali, protože panička hodila klacek do vody a já pro něj mazal. Buď mě ho někdo vyfouknul dřív než jsem pro něj doplaval, dělali jako by to házela pro ně a nebo mě ho vzali když jsem ho už paničce nesl. To se jim to bere, když ho někdo donese. Ale bylo to děsná sranda. Panička mě hodila klacek, já šupnul dovody, doplaval k tomu, bafnul jsem ho a donesl ho paničce. A takhle jsme dobu blbli. Pak nevím proč, ale prej jsem byl rozmáchaný až až a muselo se zase domů. Když mě něco začne bavit, tak se jde domů. Tam mě panička začala sušit ručníkem, prej abych nenastydl. Dostal jsem nášup a zase se šlo spát.

Alaska Night – Jen ten, kdo je veselé mysli, může si troufnout na nekonečnou polární zimu.

Večer už soutěžila jenom panička. Měla vyprávět nějaký vtip z westernu. Prý mě vylepšila skóre a nabrala plný počet bodů.

Další ráno bylo stejné, jenom s tím rozdílem, že páníčkové začali zase všechno šlapat do tašek. Myslel jsem, že pojdeme domů, ale šlo se zase soutěžit a co myslíte, samozřejmě že mě zavřeli do chatky a šli si soutěžit sami. Oni jsou balónky asi moc citliví na můj dech a hnedka prasknou. To by moc bodů nebylo.

Gold Rush – Když vypukne šílení za žlutým kovem, přes noc můžeš být boháč, nebo přijít o vše, co ti kdy bylo drahé. Takový už je život dobrodruha.

Páníčci si vylosovali barevné lístečky a dle nich se rozdělili do týmů. Zlatokopové, loupežníci a Indiáni. Všichni měli hledat zlato (žluté balónky) a nosit je do města bankéřovi a tam ho směnovat za body. Háček byl v tom, že červení mohli brát zlato modrejm, modrý zelenejm a zelený červenejm. Panička prej směnila jenom jeden balónek, protože o všechny ostatní přišla. Ale co je doma, to se počítá ,ne? :o)

Po celý sraz bylo krásně a pak v neděli se to pokazilo  a pořádně se rozpršelo. Po soutěžení jsme šli pro výsledky. Všichni účastníci dostali nějakou cenu a ti nejlepší dostali pytlík větší. Kdybych to věděl hned, tak by jsem se víc snažil. Ale ono je to jedno, já jsem hned na začátku dostal hračku jako pro nejmladšího účastníka. Je to malej pejsek a říkáme mu Ferda podle campu. Všechno jsme v chatce uklidili a umyli a narvali mě zase do kšír. Vše našlapali do auta, včetmě mě, a jeli jsme domů.

Ono se to nezdálo a přeci jenom to bylo náročný. Cestu domů už si moc nepamatuju, protože jsem musel hodně odpočívat. Večer mě doma vzbudili na večeři a šel jsem pokračovat. Myslím, že si teď dám takový odpočinkový týden.

Více fotografií na:

http://dannyho.stekani.cz/gallery/thumbnails.php?album=27

http://mollyaglorie.rajce.idnes.cz/Labrador_sraz_kveten_2008/#album

http://mollyaglorie.rajce.idnes.cz/Labrador_sraz_kveten_2008_-_Ivka/