Dennyho smečka

No co vám budu povídat. Na slávu se vše připravovalo!!!  Panička byla zavřená v ložnici a vytahovala balící papír. Je to jasný, už jsou zase Vánoce. To já znám, to na mě nehrajte. Akorát mi bylo divný, že paničce nemůžu pomoct balit dárky a zdobit stromeček. Na Vánoce je venku hic jako blázen? A kde je stromeček a ozdoby? Cukroví nevoní, pohádky v televizi nejsou a pánící chodí jako hejskové v tílku a spoďárech. Já mám sice kožich, ale jazyk až na dlažbě. V tom bude zakopanéj pes. „Fuj ho“, říká panička „nerouhej se!“

Pak přišla panička dolů a začala něco pleskat. No vypadalo to jako dort, ale z masa? Tak mám zase svátek. Sice jsem ho měl nedávno, ale pořád ještě mám na jazyku chuť oříšků a medu. To byla dobrůtka. Už si tolik nevzpomínám, ale vím, že toho bylo málo. Protože jsem to slupl jako nic. Tak jsem se začal těšit, na dortík a musel jsem dělat kontrolora práce. Není to jednoduchý kontrolovat dodržování správnýho postupu a hygieny. Co kdyby náhodou něco spadlo. To nesmí, to se musí uklidit.

Panička šla dát vařít rejži a pak si někam odešla. Najednou přilítla jako tajfun, a nadávala, že se to pálí. No měla říct, že až se to začne važit, že to mám přepnout na trojku. To ne, mlčky si odejde, maximálně šeptne "čekej" a je se mnou hotová.

Takže dala rejži vařit znovu a tu už si sakra pohlídala. Když rejže vychladla vše letělo do mixéru. Hovězí masíčko, rejže, ne ta spálená, ta letěla ven, ale ta nová, mrkev, celer, vajíčko a nějaký to koření, aby to dobře šmakovalo. Pak se udělal velkej kydanec na tácek, upatlat, o zdobyt a bylo hotovo.

Myslim si, že se jí to povedlo. Panička se vždycky moc snaží, aby se mi to líbilo a mě se to moc líbí a já říkám: Komu se to nelíbí, ať......a dál to neznám. No taky samozřejmě, aby mi to vonělo to a chutnalo mi to. Asi mě má přečtenýho, jako já papír od salámu, protože  mě to vždycky moc a moc chutná.

Pak tu voňavou nádheru dali na zem, vedle toho obr balík a šli ke mě a musel jsem si sednout. Tak nevím co jsem provedl, ale asi z toho nebude nic. Vzali mě packu a tak jsem si myslel, že je zase čas na stříhání drábků, ale teď? To snad nemyslí vážně. Začali mě s packou třepat a u toho něco žbrblali, něco jako vše nej a jen se směj, ale to já přece dělám pořád, no, skoro pořád. Jenom upřesňuju, aby mě někdo nechytal za slovo. Pak mě třepala panička taky tou samou packou. Potom si samozřejmě museli zopakovat půhodinový fórek s focením u dortu. Já nevím jestli mě to dělají naschvál nebo co. Jestli je baví koukat se na ty moje oči týranýho psa, kterýmu nedali už měsíc nažrat a ještě to musej fotit, aby to každýmu mohli ukazovat.

Bylo odgratulováno a mohlo se jít konečně na věc. Nejdřív jsem se vrhnul na dort. Zase to nebylo tak velký jak se zdálo. Protože za pět minut nebylo co řešit a musel jsem to jít obšlápnout, jestli někde náhodou není ještě jeden. A co nachvál myslíte? No jasně, že nebyl. No když není, tak není, nedá se svítit. Vrhnul jsem se na rozbalování dárku. Akorát jedna věc mě není jasná. Proč se to tak pracně balí, když se to stejně pak zase rozbaluje. Nevím co v tom vidí panička za logiku. Jestli jí to baví to nevim, ale mě to rozkouskování papíru určitě. Se šňůrou mi pomohl páníček, ta mě nešla potvora sundat. Se tam držela jako klíště a že to se umí sakra držet. Vždycky mě ho panička vytáčí, takovou spejšl pinzetou a pak mu udělá kremaci. A že jich je, jako much. Ty mě totiž taky pěkně točej. Tuhle jsem tu potvoru honil celej den a je prostě lepší no. Má křídla a to se jí to pak machruje. Jsem vždycky na ní číhal a ona frnk a byla v čudu. Třeba na okně a tam jsem na ní krátkej. Ale kdo v tom bzučení má spát.

Takže jsem se dostal dovnitř  balíku a tam vám toho bylo. No já jsem si říkal, že si páníci musej všimnout toho, jak jsem hodnej a jak se snažim a vono asi jo. Na cvičáku jsem blbnul s aportem a moc mě to bavilo, tak proto jsem ho asi dostal a budeme blbnout i doma. Pak jsem dostal misku na cesty, protože z toho vyhyclího auta jsem vždycky splavenej jako kůň. A taky jsem dostal ještě hračky a pískací. Ty jsou strašně moc príma. Já mám jenom pískacího Ferdu, kterýho jsem dostal na Meziříčku a starý paničky pískací kuře. Pak jsem tam měl ještě sušený prasečí ouška. To je vám bašta !! Kdo neochutná, neuvěří.

Z těch pískacích hraček jsem dostal čuníka a míček.  A fakt to všechno píská nekecám......český pionýrský.

Páníčkové si se mnou dobu hráli a bylo to moc príma. Myslim si, že jsme si ty moje narozky všichni moc užili.

Panička mě ještě slibovala, že budu mít mejdlo s kamarádama. Že prej pojedeme do Práčova, jak jsme byli minulí týden. Ale nebude tam jenom už Jessinka, ale ještě další kámoši a kámoška.

Ráno v neděli jsem dostal do misky leda tak vodu a šli jsme na cvičák. No dali mě tam zabrat, co je pravda. Pak jsme jeli domů, já si z okínka nafetnul trošku čistýho vzduchu, no čistýho, prostě studenýho. Dorazili jsme domů a panička zase balila saky paky a jeli jsme do Práčova. My jsme spolu s paničkou takový cestovatelé a já její věrnej spolucestující.

Dorazili jsme do Práčova a už tam na nás čekala Peggy, Jessinka a Falco. Pomalu jsme se sjížděli až jsme byli v celý sestavě. Od Slávky jsme vyrazili směr přehrada se konečně po tak náročným cestování schladit. Vyrazili jsme a panička začala řvát, že nemá nohu. No to je toho, ďobla jí včela. A pak že já jsem hysterka. Došli jsme k nádrži a nikomu se pořádně nechtělo do vody. No musel jsem jim to ukázat, jakej jsem pašáka jaký umim házet placáky.

To jsem vám ještě neřekl. Protože jsme měli v partě dvě holky a my jsme byli čtyři kluci, tak výměna názoru byla prýmoc hlasitá, a tak kluci dostali košíky. No já jsem si nezačínal, ale přece si nenechám všechno líbit a nebudu jako "mouchy snězte si mě", takže jsem ho dostal už než jsme k hokám došli. A to jsem se s nim koupal i opaloval a štrádoval. No vopruz, co vám mám povídat. I když už jsem byl hodnej, tak panička říkala, že má ráda svoje ruce a že mě nebude s někým roztrhávat od sebe. Takže prej projistotu na jistotu.

Když jsme se všichni řádně vycachtali a donesli všechny ty klacky, co páníci naházeli do vody, tak jsme se šli projít, aby jsme proschnuli. Mířili jsme si to do lesíka, kde konečně bylo dejchatelno. Byl tam taky potůček a ten jsme museli samozřejmě zkusit. Ani jsme nestačili doschnout a už nás zase mohli utírat :o) Po nějaké době jsme to otočili směr chata. Opět muselo bejt společné foto, aby nám doma věřili, že jsme jeli fakt sem. Na chatě jsem dostal napít, pak dobrůtku a panička kafe. Když bylo vše snězeno a vypito, došlo na loučení a odjezd domů.

Tak takhle by narozeniny měli vypadat, a tak si to přesně představuju. Ale nemůsí to bejt jenom o narozkách. Vůbec by jsem se nezlobil, kdyby to bylo častějc. Doma, ale i cestou jsem byl chválenej, jakej jsem byl šikula a že jsem mile překvapil.

Ani jsme nedorazili domů a já už spal v autě a jenom jsem se přesunul, do pelíšku.

Fotogalerie: