Dennyho smečka

Dlouho jsem se přemlouval a nějak se mi nechtělo a nebo spíš nebyl čas. On nikdy pes neví, co panička zase vymyslí za blbárnu a u toho já chybět nemůžu, protože blbnu strašně rád.

Chtěl jsem se tady s váma poděli, jak jsem se naučil plavat.

Někteří pejsci to chytne brzo už jako malá štěňátka, ale to já musim bejt samozřejmě vyjímka.

Panička se mnou ze začátku chodila jenom kolem mírných potůčků, který neměly velký a prudký tok, aby mě to náhodou neodplavilo, když jsem byl malinký a ještě jsem neměl sílu, jako mám teď. Protože teď mám síly, jako Pepek námořník a to bude asi z toho zelenýho co dostávám od paničky do misky a je to moc dobrý.

Na jaře, když už jsem začal mít jazyk na "triku", tak se mnou panička začala chodit k rybníku, kterej je u nás skoro pod barákem. Jenomže tam se mi to moc nelíbilo. A jak já vidim¨bahno, tak nikam nejdu. Ať si hází klacky nebo buřta, prostě nikam nejdu a basta. Bafnu to u břehu a mažu, aaaaaa jakej jsem pašák, vždycky říkala panička i když měla oči v sloup, ale smála se a to je dobře.

Když jsme byli v Meziříčku, to už jsem psal, tak tam mě kámoši plavat naučili a naučili mě i nosit klacky.

Panička uznala, že rybník pod námi mě nevoní, že mě voní jenom to bláto s kterým se samozřejmě navoním celej, aby Sárina koukala, co to jde za štramáka. Panička potom odmítala prej tu "smradlavku" mýt a utírat, když se mohl umejt v rybníku, kam  ani packu nestrčí "posera". Tak takhle o mě prosim mluvila.

Říkám mluvila, protože teď je na mě už pyšná. Začali jsme chodit do rybníka ve Spačicích. Byl to teda kousek cesty a parádně jsme se vždycky prošli a cestou na zpět jsem  oschnul a panička se mnou už neměla doma žádnou práci. Ve Spačicích je chovnej rybník, je takovej menší, ale mě to stačilo. Pravda, voda nebyla nejčistčí. Ale když tam plavali kamarádi rybky, tak to nemůže bejt nic špatnýho. Panička vždycky nasbírala, kupu no kupu, pár klacků, protože okolo nic nebylo a já samozřjmě každej klacek v tom brčálu neviděl, tak aby byla dobrá zásoba. Když jsme přišli do Spačic, tak jsem na to kouknul a obhlížel to, jak tam vlezu. Nebál jsem se, to dá rozum, protože plavání a koupání už znám a baví mě to. V rybníku je taková výpust a k tomu je lávka. Je fakt, že je lávka ztrouchnivělá a já jsem po ní chtěl jít do vody, jako machr. Nenapadlo mě, že se to proboří. V tu chvíli jsem měl tolik andělíčků před očima, to si nikdo nedovede představit, ale panička mě zachránila. Hrábla hnedka po mě a vytáhla mě. Byl jsem to asi já, ale mluvila o nějakým "trdle".

Pak mi ukázala kudy mám chodit do vody a už bylo jasno. Tak jsem nevěděl no, a umim jiný věci ne! Pak panička házela klacíky, ale byl jsem stejně radši opatrněj, aby mě nějakej ten kapřík nestáhl do vody a tak klacky v dáli jsem radši nenosil a místo toho jsem vzal paničce nějakou tu řasu. A že jsme tady párkrát byli.

Jednoho dne, jsme se vydali na další obchůzku Běstviny a našli jsme další rybník. No to vám je paráda. Obr rybník a čisťounká vodička. Panička měla doma překvápko. Když mi ho dala byl jsem děsně nadšený. Já mám hračky strašně ráááád. Dostal jsem dummíka. Protože mě panička nevěřila, že ho vždycky donesu, tak jsme to nejdřív jako "paka" zkoušeli na souši. Prej aby si pro něj nemusela ve vodě doplavat, ale v tom já jí přece nenechám. Pak napustila umyvadlo a dala to do něho, protože nevěří tomu, že to plave. Aby to prej za ty prachy nešlo ke dnu. To je sranda, panička a její pokusy no, by se jeden zvencnul :o) Když bylo detailně otestováno, tak se mohlo jít naostro. Panička zbalila baťoh, v kterým nesmí chybět stopovačka, obojek na koupání a dummy. Asi se nevíte nač tohle všechno, i já jsem se divil, ale ona se věc má tak, že než dojdeme k rybníku, tak ještě cvičíme, aby jsme nezaháleli.

Když jsme došli k rybníku, tak jsem dostal koupací obojek. Hnedka jsem musel zkusit jaká je voda a zkontrolovat její teplotu. Pak mi panička konečně začala házet dummíka.

To je vám sranda. Ten je fakt vidět všude. Je oranžový a plave na hladině a parádně se nosí. Panička mi ho házela ze začátku blíž ke břehu, a když jsem ho pokaždé přinesl, tak mi ho začala házet dál a dál. Já vždycky pro dumíka skočim, vcukuletu jsem u něho a rychle k paničce zapašákovat. Vylítnu z vody hodim, teda pardón položim ho

paničce k nohám a čekám na další šanci, jak zabodovat. Prý mě to strašně jde. Jenom ještě musíme doladit klidy a předávku. Nevím jestli paničku bolí záda, že jí to vadí sbírat ze země, ale prostě bejt to tak nemá.

Včera jsme byli u rybníka. Byl hyc jako ........... no teď mě nenapadá vhodné slovo :o) a tak

jsme si to šli štrádovat. Cestou jsem pozdravil, kámošku Sáru, která byla opět napruděná za plotem, že já někam jdu a ona je doma, ale to už házím za hlavu a nemůže mě to vytočit. Se na ní jenom kouknu a jdeme dál. Ještě bych něco podělal a nikam by se nešlo, to ne, to já nemůžu riskovat a tak dělám hodnýho. Pokračujeme si to po cestě lesem, po louce, kde civčíme, pak stromovou álejí, kde pozdravím kámošku zlaťandu Bellu. Sednu si, počkám až přejede auto, přejdeme silnici a jsme u rybníka.

Panička mi začala házela dummy, já jsem pro něj plaval a donesl ho paničce a šlo do tuhýho. Začali jsme trénovat ty klidy. Ale jo pak už to šlo. Horší je, když se to hodí, pak musim vidět a pamatovat kam to spadlo, abych věděl kam pro to plavat. Takhle jsme trénovali a trénovali. Pak přišly holky a šly se se mnou  koupat. No malinko jsem se bál,aby mě náhodou neutopily, ale bylo to príma. Potom přišla nová kámoška Jessynka. To je vám psí slečna a fešanda, to se musí nechat. Je to labík jako já a je stejně strará. Nejdřív nechtěla jít do vody a tak jsem jí moc přemlouval a ukazoval, jak jsem šikovnej a jak nosím dummíka. Pak se nechala ukecat a šupsla tam se mnou a už jsme se cachtali.

Když byla na souši, tak jsem jí chtěl vyznat lásku, ale to pořád nemůžu. Nevim co to paničku chytlo. A že jí to drží, nemohl jsem už na Meziříčku. Párkrát mě pěkně vyhubovala, no samozřejmě strapnila a pak šla Jessynka pryč. No takhle moc kamarádů mít nebudu, když mě bude před nima hubovat. Panička sbalila saky paky, dostal jsem jiný obojek a šlo se domů. Cestou zpět jsem opět pozdravil Bellu, pak Sáru, chvilka odpočinku, pak dlabanec a šlo se spát, no jak jinak můžou moje příběhy končit.