Dennyho smečka

Výcvik - ZZO

Panička se dlouho zajímala a hledala místo, kam se mnou bude chodit a kde budu mít kupu kamarádů. Je na mě moc hodná. To místo se jmenuje "Cvičák". Je to zajímavý jak se můžou různě nazývat návštěvy a setkání s kamarádama. Proč tomu neříkají, sakra, pořád stejně?

Na podzim a v zimě jsme začali jezdit do Chotěboře na http://www.zkochot.webgarden.cz/. Byl jsem ještě malinký bylo mě asi 4 měsíce a chtěli místo hraní, jak jsem si myslel já, po mě plnit povely jako sedni, ke mě a hledej. Prý jsem byl moc šikovný, ale panička nebyla natolik spokojená a tak hledala dál. Nevím proč, kámoši byli super.Byli to všechno labíci nebo zlaťáci.  Vánoce a Nový rok se přehouply, my jsme nějakou chvilku nechodili nikam, protože jsme se stěhovali do velkého baráku, kde máme zahradu a tam já moc rád lítám a hlavně s mojí kámoškou Sárou, která bydlí vedle a mají taky velkou zahradu. Takže páníci měli napilno a na mě nezbývalo méně času, ale s tím zimním časem jsme to prostě nezvládali, tak jak bysme si představovali.

Čekali jsme až začne nový kurz a začali jsme chodit do Heřmanova Městce:

http://zko076.mirc.cz/

Tam se mě i paničce líbilo ještě daleko víc. Mám tam strašně moc kamarádů. Chodí tam s náma Labrador - Kim, Kolie - Merlin, Vlčí špic- Hasky, Delmatin, Německá doga-Angelina, Bernský salašnický, Rotvajler (ten je nový), Jokšírský teriér, Německý ovčák a ovčanda, americký kokršpaněl - Gipsy a dobrman - Rocky.

Já už jsem měl hodně napilováno z předešlého cvičáku, ale to víte, komu se chce poslouchat, když jsou dalko zajímavější věci. Ale tak jsem se teda přemohl, protože ostatní taky chtěli potěšit páníčky a fakt se snažili a mě nezbejvalo nic jinýho, abych nevypadal jako trotl.

Jako předsedu cvičáku máme pana Kumperu a hlavní naší cvičitelku paní Malinovskou. Je tam ještě víc cvičitelů a panička se s nima pořád radí. Nevim co je na tom složitýho, stačí mi normálně po psím vysvětlit co po mě chtějí abych udělal a když bude dobrej den a nálada, tak splnim každý přání co na očích vidim.

Co cvičíme:

Sedni - to si myslim, že mě jakž takž jde. Vždycky neslyšim paničku co říká a nebo nevim, jestli už si mám lehnout nebo dál sedět. Tak panička mi to vždycky řekne jenom jednou a pak si myslí, že si to mám půl hodiny pamatovat. Bych chtěl vidět jí.

Lehni - to mě moc nešlo a hlavně mě to nebavilo. Přeci já nebudu ležet, když všichni stojí nebo sedí. Ale nakonec už jsme dobře zvládli i to.

Odložení v lehni - začínali jsme pomalu. Panička mi dala povel a pomalu odcházela. Nejdřív jenom krok přede mě. Když jsem se zvednul, vrátila mě a šla si stoupnout na místo. Když jsem začal zvládat tuhle situaci, začala kroky ode mě prodlužovat a teď může odejít už na 20 m nebo do jiné místnosti a já vím, že ona se vrátí a moc, moc mě pochválí a za to to stojí ne?

Stůj - tak tohle slovo si myslim, že mi vysvětlili docela jasně a proto tomu odpovídal výsledek. Je pravda, že si radši sednu než stojím, ale když to chtějí, tak pro mě za mě budu stát. Ze začátku jsem zase stál jenom pár vteřin, pak minutu a potom se minuty prodlužovaly.

Ke mě- když jsem byl jako malé štěňátko, tak jsem za páníčkama pořád cajdal, protože jsem se bál, že mi někam odejdou a nechají mě na pospas. Takže jsme hnedka trénovali přivolání pouze na jméno. Pak se postupně ke jménu přidal povel a bylo dokonáno. Vždycky jsem letěl a dostal jsem dobrůdku. No jo, ale to není všechno. Ono jim nestačilo, že jsem přiběhnul, já jsem si ještě potom musel sednout před paničku a ona tomu říkala nebo říká předsedání. To všechno bylo príma, ale když už jsem teď ten "puberťák" jak říkají, tak mě prostě zajímá vše co kolem lítá a tak je těžký slyšet něco jako "ke mě". Postavil jsem si hlavu a řekl jsem si ne. Myslel jsem si, že mám vyhráno, ale spletl jsem se, protože panička na mě vytáhla další kalibr a to prodlouženou ruku (stopovačku 20 m) a když neposlechnu, tak si pro mě šáhne. Nevím jak to dělá, ale je fakt machr, když tohle umí. Takže trénujeme dál a dál.

K noze - to byl taky malinko horší povel, ale určitě to je lepší než ležení. Panička vždycky řekla povel a já jsem nevěděl, co mám dělat a tak jsem si třeba sednul. No nebyl jsem od pravdy tak daleko, protože panička si mě srovnala k levé noze a moc chválila a dostal jsem taky piškotek. No jo, ale když jsem tohle pochopil, tak ona začala postupně chodit pár kroků a při zastavení jsem si musel sednout. Taky třeba naschvál zahejbala doprava,doleva a nebo včelem zad. A já musel stále dřepnět u tý nohy!!! Ona fakt neví coby a tak mě buzeruje. Ale to si myslíte, že je to všechno, ale to by bylo aby nebylo a panička opět přišla na něco nového a aby to nebylo jednoduchý, tak jsem při povelu musel paničku obejít zezadu a dřepnout si k tý noze. No o chůzi a běhu ani radši nemluvim, protože to by už vás asi odvezli.

Přechod přes kladinu - tuhle ze začátku blbůstku a pak švandu jsme začali taky dělat až v Heřmanově Městci. Poprvé jsem se strašně bál. Nebylo to jako když jsem lítal na baráku po širokých prknech. Tohle bylo fakt vysoko a jak to je úzký. Panička mě poprvé neudržela a tak jsem šel s nějakým týpkem. Další mě držel z druhý stany. No bodejť bych jinak vomdlel!! Další přede mnou šel s piškůtkem, ale to je jíná. Hnedka se jde líp, když víte, že vás čeká odměna. Teď už lítám jako fík. Ale samozřejmě, to se zase paničce nelíbí a musim jít pomalu. A teď se podržte..........zase málo..............já z toho nebudu..........před tím než jdu přes kladinu tak si musím sednou a za kladinou taky, ale ne hned za kladinou, ale tak 2 metry za kladinou. A myslíte si, že mě panička něco řekne,no neřekne, to říkala jenom ze začátku a jak jsem se chytal, tak se na mě vyprdla a myslí si, že si to všechno budu pamatovat. To budu mít hlavu zachvilku jako pátrací balón.

Chození mezi kámošema - tak si představte, že se všichni kámoši s páníkama vyrovnali do řady a my jsme měli s paničkou mezi nima kličkovat. No když přišla řada na nás, tak jsem se slovy: To si děláš prdel, se chtěl s každym aspoň, když ne pohrát, tak olíznout. Ach jo. No myslím, že tohle je asi největší zabíračka a ještě dlouho bude.

Uvázání u stromu - panička když jde koupit nějakou tu dobrůtku, tak mě sebou do města nebere, protože já když jsem uvázanej u obchodu, tak musim všem dát najevo, že je to fakt vopruz a že chci pryč. Takže něco podobnýho vymysleli i v Heřmaňáku. Tam mě pro změnu přivázali ke sloupu a panička šla pryč. Kdyby jenom to, oni okolo mě chodili všichni kámoši. No chodili okolo a čuměli na mě a říkali mě: To je viď, my si tady  chodíme a ty jsi tam přivázanej jako blbeček....chaa chaáá. Tak to se na mě nezlobte, ale kdo by si neštěkl se slovy: Ať držej hubu a krok!!!

Ale jak říkám, když nemluvím o tý buzeraci, tak je to tam moc príma. Vždycky po výcviku, který trvá cca hodinu, ale my většinou přetahujeme, přijedeme domů a já jsem akorát tak dobrej jít spát. Teď napadlo paničku, že by jsme chodili dvakrát týdně. Ono je to asi jednou málo nebo co!? Vždycky jsem se celý týden připravoval na neděli a teď budu fakt muset makat. Akorát nevím jestli je to dobře nebo špatně :o)

Tak pac a pusu na čumáček.

Zde je více fotek: