Dennyho smečka

Dlouho jsem tu nepsal. Není se čemu divit. Až si tohle přečtete, dáte mě za pravdu. Bude mi už 8 let a tak si o něco déle pospím a s pohybem už to tolik nepřeháním. Naposledy jsem skončil u Nového člena smečky a tím bylo lidské mládě "Nelinka". To už vám je velká holka. Už to na mě začíná zkoušet a rozkazovat mě. Copak že mě rozkazuje, ona si myslí, že jí budu poslouchat! Ale to se holčička zmýlila. Copak jsem nějaký Hej nebo Počkej? Já samozřejmě dělám, jako že nechápu a nevím co po mě chce. Potom kouknu na paničku a ta mi to většinou zopakuje ........... hmmm. Tak tu už poslechnu.

A tak dny plynou. Já to počítám na plný misky. Ráno plná miska a večer plná miska a je den pryč jako nic. To jednou přijela paní, říkají jí "babička",  a představte si, že jí mňoukala taška. Tak to jsem ještě nikdy neviděl. Říkal jsem si príma. Konečně páníčci myslí na mě a budu mít kamaráda. Jenomže oni to vyndali a ona to byla nějaká malá,chlupatá kočka a já jí zase nerozuměl. Copak, tak jsem si říkal kočka, lepší než nic, ale oni po mě chtěli, abych se s ní skamarádil! A tak dlouho mě ukecávali a přemlouvali, až jsem teda povolil. Říkám si, já jsem charakter, já vyjdu s každým. Nakonec jsme se skamarádili a jsme velký kámoši a já zjistil, že ono to zas tak špatný není, jak jsem si původně myslel. Abych to nezamluvil, tak se jmenuje Čírinka.

Opět to netrvalo dlouho a opakoval se scénář z příspěvku Nový člen smečky. Zase jednoho dne přijeli páníčci s malou paničkou a vezli si zase balíček. Šlo to jako přes kopírák.Krmení, oblíkání, přebalování a hlavně ježdění s károu. Už nás chodilo víc, a i tak to bylo príma. Ještě, že má panička ruce dvě a mohli jsme chodit všichni.

Netrvalo to dlouho, možná to bylo skoro hned a páníčci vymysleli bejkárnu. To se podržte. Protože měli kluka Vojtu, tak mu nepořídili kočku, ale kocoura a jmenoval se Čenda. S Čendou jsme se skamarádili hned. Byl to trouba a myslel si, že jsem jeho máma nebo táta......? Já jo? :D Pche..... Ale nechal jsem ho při tom. Když mu to dělalo radost. On špatně viděl, tak to bylo možná tím, nevím. On byl tak zvědavej, že pořád coural po silnici až se mu to stalo osudným. Já mu říkal, ať tam neleze. Ale on že ne, že to stihne. Nestihnul! Dlouho s náma nepobyl. A ta jejich holka pořád fňukala, že chce jinou kočičku a panička, milovnice zvířat, pořídila kocoura jinýho.

Tenhle byl tentokrát rezavej, ale pořád mu cedilo z nosu a kašlal. A tak panička do něho cpala prášky a jemu to nechutnalo. Nedivím se. Komu by to chutnalo. Ale měl se u nás jako v bavlnce. Dali mu jméno Čertík. To je jméno co? Kde na to chodí to bych rád věděl. Byl si doma v teploučku a měl co jíst. Jako já na jeho místě, bych si vůbec nestěžoval. Jednoho dne ho pustili konečně ven a tak jsme se konečně skamarádili. Byl fajn a měl mě rád. Jenomže, jak byl pořád chuděra nemocnej, tak se jednoho dne na to vykašlal úplně a bylo nás o jednoho zase míň.

Jenomže já čím jsem staší, tím jsem chytřejší a bylo mě jasný, že páníčci přitáhnou jinou kočku. A jak to bylo? Samozřejmě jsem měl pravdu. Jak jinak. Přinesli kočku a dali jí jméno Lísa. Je taková flekatá. Tříbarevná a srandovní. Ale to je vám taková "potvora" zákeřná. Já si nedovolim okolo ní ani projít natož se s ní vyfotit. Hned bych dostal packou s vytaženýma drápkama facáka a měl bych v lepším případě šrám na čumáku a v horším bych byl minimálně bez oka. A tak Lísa chytá myši. Se musim pochlubit. Už jsem dvě myši taky chytil. Okoukal jsem to od holek a zavedlo se. Paničku málem ranila mrtvice, ale to se nedá nic dělat. Nerozumí tomu. A tak Lísa chytá i slepejše a ještěrky a když něco chytí, tak se s tím jde pochlubit domů. A jak rychle s tím přišla, tak rychlostí blesku letí oba ven se slovním průjmem paničky. Ona nechápe a já taky ne. Se jde jenom pochlubit co chytila, kdo by nešel, že? Nerozumí tomu a bude do toho kecat. Jednoho dne si řekla Lísa, že půjde pořádně prozkoumat okolí. Na jednu stranu se ty kočky mají. Vylezou kam potřebují. To já ten zadek na strom nedostanu :( Atak Lísa šla na špacír. Kdo ví, co tam dělala? Já určitě ne. No, neukázala se tři dny. Panička už jí obrečela, ale ještě doufala a já jí podporoval. Umím bezvadně udělat na povel pohled týranýho psa. Lísa už asi měla hlad a nebo se vzchopila a přišla. Byla celá potlučená, odřená a to hlavní, že nemohla hýbat s ocasem. Jsem si myslel, jak dostane za uši, kde se courala. Ale co myslíte? Panička byla štěstím bez sebe, že se vrátila živá. Šrámy se zahojily, ale ocas stále tahá po zemi a nenosí si ho jako Čírinka nebo prostě ostatní kočky. Důležitý je, že ho vůbec má. No řekněte......kočka bez ocasu?

Bylo tak okolo Vánoc a konečně páníčci připravili překvapení pro kočky a ne pro mě. To vám koukali, když v kleci se pohybovalo cosi ještě měnšího než jsou oni a kvíkalo to. Je to morče a jmenuje se Amálka. Jenomže Amálce se narodily dvě miminka. Dali jim jméno Rozárka a Fanda. Prý pocestujou k novým páníčkům, tak uvidíme. Necháme se překvapit. A to vám ještě povím. Oni když mají hlad, tak kvíkaj. To my z chlupatejch si nedovolíme ani jeden a tyhle mrňousové chlupatý.... škoda mluvit. A kdo si myslíte, že je hlídá? Já už snesu všechno a nic mě nepřekvapí.

Snad už chápete, proč jsem na začátku říkal, že nevím kam dřív skočit. Doufám, že naše smečka ve složení 8-9 členů nám dlouho vydrží.

Haf